31. března 2021
Příspěvky
Služba Sanace rodiny je jednou ze sociálních služeb Farní charity Litomyšl. Pomáhá rodinám s dětmi, které se ocitly v nepříznivé životní situaci, toto období zvládnout a překonat. Jedná o pomoc zejména v oblasti výchovy dětí, přípravy na vyučování, trávení volného času, vztahů mezi rodiči a dětmi, komunikaci rodičů se školou, ale také při hledání zaměstnání, bydlení, péči o domácnost, zvládnutí finanční situace, apod.
Služba je terénní – pracovníci docházejí zpravidla k rodině domů, případně ji doprovázejí na jednání ve škole, na úřadě, u lékaře, v pedagogicko-psychologické poradně, apod. S rodinou pracují dlouhodobě – několik měsíců, rok, i déle. V případě potřeby spolupracují pracovníci s orgánem sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD), školami, středisky výchovné péče a dalšími odborníky.
V únoru letošního roku oslavila Služba Sanace rodiny 10 let od založení. Proto jsem společně s vedoucím služby – Radkem Bořkem – se kterým jsme službu rozjížděli, zavzpomínala na začátky služby a její proměny. Část našeho rozhovoru a postřehů přinášíme v následujícím textu.
Radku, jak vzpomínáš na dobu, kdy jsme službu Sanace rodiny společně zakládali a na její počátky?
„Vzpomínám na tu dobu rád. Začátky byly tak trochu chaos – byly živelné. Dostali jsme příležitost založit službu úplně od počátku, v novém prostředí, s novými lidmi a přizpůsobit ji potřebám v místě, v regionu. Hledali jsme cestu, jak nejlépe práci s rodinami uchopit. Vzpomínám rád na kolegia – setkávání s kolegy z ostatních charit v diecézi, která byla zpočátku velmi častá. Vyměňovali jsme si zkušenosti, ale zároveň měl každý svůj rukopis. Vzpomínám na první jednání s místním OSPOD, kdy jsme o sobě začínali dávat vědět. Také na spolupráci s naší paní ředitelkou Věrou Dvořákovou. Od začátku jsme využívali supervize a vzdělávání. Byli jsme více otevření přesahu služby, práce nebyla tak svázaná. Také bys měla říci něco ty!“
Vzpomínám na tu dobu dost podobně. V té době sociálně-aktivizační služby pro rodiny s dětmi byly v plenkách, v Pardubickém kraji vůbec. Čerpali jsme inspiraci zejména z charity ve Valašském Meziříčí a vzdělávání s paní Verou Bechyňovou, ale zároveň jsme měli volnou ruku a prostor pro vlastní kreativitu. Dostali jsme důvěru budovat zcela novou službu a tak trochu po svém. Nebyli jsme ještě tolik svázaní standardy kvality sociálních služeb a metodikami. Já osobně jsem v sociální práci s rodinami neměla do té doby žádnou zkušenost a prvních několik let jsem se hodně učila (učím se doteď). Také jsme se hodně scházeli s pracovníky OSPOD a škol, dávali o sobě vědět a ladili vzájemnou spolupráci.
Co se od té doby, za těch 10 let, ve službě zásadního odehrálo, kam se služba posunula?
„Začínali jsme ve dvou lidech na poloviční úvazek, nyní ve službě pracují čtyři na plný úvazek. Máme nové prostory v Jindrově vile, technické vybavení na dobré úrovni, dostatek aut, což nám také velmi usnadňuje práci. Kromě litomyšlska obsluhujeme i část českotřebovska. Původní kapacitu služby 25 rodin jsme navýšili na 35 rodin. Máme dobře vypracované metodiky, které vycházejí z praxe, otevřenou komunikaci s OSPOD, školami, poradnami a dalším profesionály. Od počátku máme podporu vzdělávání a dobrou péči o zaměstnance od vedení Farní charity. Sanace rodiny pracuje primárně s biologickou rodinou dítěte. Před několika lety se od nás oddělila dnes již samostatně fungující služba Podpora pěstounské rodiny, která má
na starost děti v náhradní rodinné péči a pěstouny. Dva roky fungoval v Litomyšli úspěšně pod službou Terénní program pro neorganizovanou mládež. Ty máš možnost vidět dění ve službě s odstupem, zajímal by mě tvůj pohled na vývoj služby.“
Ano, jsem pátým rokem na rodičovské dovolené a sleduji službu zpovzdálí a dělám jí metodickou podporu. Velmi ráda vzpomínám na počátky služby, kdy jsme měli kancelář v přízemí Lidového domu s gaučem a velkým darovaným plyšovým medvědem. Ve službě jsme fungovali dva, oba na poloviční úvazek. Po několika letech se tým rozrostl na čtyři pracovníky a stěhovali jsme se do malé kanceláře, kam se sotva vejdou dva lidé. V jednu chvíli nás bylo pět, ale to jsme měli již krásné prostory v Jindrově vile. Před deseti lety jsme byli velcí nadšenci, měli jsme provizorní zázemí, půjčovali jsme si jedno auto. Dnes má služba dobré prostorové a technické zázemí, svoji vlastní kancelář, konzultační místnost, zajeté pracovní postupy – Sanace za těch 10 let hodně dozrála.
V jaké oblasti spolupracujete dnes s rodinami nejčastěji?
„Nejčastěji pracujeme s rodinami, kterým se už dlouhodobě nedaří nebo začalo hodně nedařit. Každý má nějaké jiné trápení, větší nebo menší, na to metr nemáme. Nejčastěji pracujeme s matkami s dětmi, které se snaží udržet střechu nad hlavou a vycházet s financemi. Pomáháme rodinám zvládat běžná trable, a k tomu velmi často patří i výchova dětí. Každá rodina je ohromně pestrá a oblastí, ve kterých potřebují podporu, je mnoho. Zajímalo by mě, jak tuto otázku vidíš ty, protože nám pomáháš vyhodnocovat statistiky.“
Řekla bych, že od doby vzniku služby ještě do nedávna, převažovala podpora rodin zejména v otázkách spojených s výchovou dětí a školní docházkou. Poslední rok, dva, začíná převažovat zvládání finanční situace; škola a rodičovské kompetence ihned následují.
„S rodiči velmi často řešíme zvládání rodičovské role a rodičovských povinností. Teď nově se projevuje, že distanční výuka je pro rodiny značná zátěž, k jejímuž zvládnutí nemají žádnou dovednost z dřívějška. Pro některé rodiny se jeví funkční přizpůsobení online výuky až jako neřešitelná situace, která je náročná nejen pro děti, ale i pro rodiče. Pozitivně ale kvituji, že některé školy se s distanční výukou velmi dobře poprali“ zakončuje Radek Bořek.
Co tě na práci nejvíce těší?
„Úplně na začátku jsem říkal, že je to práce jako jakákoliv jiná a že bych ji mohl dělat všude. Teď už vím, že bych ji nemohl dělat všude, protože bych jinde neměl takové zázemí a podmínky pro práci, jako mi nabízí Charita Litomyšl. Kromě toho, že je to oblast, ve které se dlouhodobě pohybuji, tak mě baví práce v týmu – ať už jde o současný tým pracovníků nebo dřívější. Těší mě vidět, jak si rodiny dokáží poradit v situacích, kdy si neumím sám představit, jak bych to na první dobrou zvládal a jak se dokáží postavit na vlastní nohy, i když to trvá dlouhou dobu nebo to není tak, že by se situace zcela zlepšila. Když vidím, jak se rodiny snaží překlenout oblast, ve které momentálně selhávají a hledají vlastní cestu, kudy ven. Vidět jejich snahu – to mě drží u této práce. Také mě fascinují vztahy v rodinách, když vidím, že vztahy fungují a jsou intenzivní, přestože se na první pohled zdá, že se nic v rodině nedaří. Tu samou otázku bys mohla doplnit ty.“
Mně na práci nejvíce baví pestrost témat, se kterými se mohu jako pracovník setkat. Nejedná se o práci pouze v kanceláři, ale pracovník vchází k rodině, do její domácnosti. Těší mě, když po nějakém čase potkám rodinu, se kterou jsme spolupracovali, a vidím, že se jim daří. Rodinám přicházejí do cesty další a další
situace, které musejí řešit a svým způsobem je zvládají. Taky se mi líbí, že tu mám prostor pro kreativitu a diskusi, a velmi dobré vztahy a zázemí v organizaci.
Radek Bořek dodává: „Co mě hodně posunulo dál je vidět, že člověk není černý nebo bílý, ale že máme právo selhávat. Ačkoliv se situace v rodinách jeví často bezvýchodně, tak člověk najednou zažije, že se začne projasňovat a ukazovat cesta kudy kam, což by nešlo bez vlastní aktivity rodiny“.
Spolupráci se službou může rodinám doporučit OSPOD, škola, ale může se na ni obrátit i rodina sama. Služba je poskytována bezplatně. Více informací naleznete na www.litomysl.charita.cz – v sekci Jak pomáháme – Služba Sanace rodiny nebo přímo u pracovníků služby – Jindrova vila, Dukelská 750, 1. patro.
Mgr. Romana Titová
metodička (toho času na mateřské dovolené)