1. Trošku se nám prosím představte…

Dobrý den! Jsem Anna-Marie a právě jsem dokončila studium žurnalistiky a environmentálních studií. Na konci května jsem dodělala státnice a přemýšlela co s dlouhým volným létem. Mám slabost pro jižanské země a dlouho jsem také pracovala s dětmi, a tak když jsem v databázi Evropského sboru solidarity (v angličtině European Solidarity Corps) objevila nabídku na jihu Itálie, neváhala jsem, přihlásila se a odjela.

2. Kde jste jako dobrovolník v zahraničí působila? Jak dlouho jste v zahraničí byla a jaké aktivity jste vykonávala?

Působila jsem na jihu Itálie ve městě Altamura a v přímořském letovisku Marina di Ginosa, měsíční pobyt jsem měla mezi těmito městy rozdělený napůl. Naším hlavním úkolem bylo společně s organizací Associazione Link připravit program pro dětské centrum 1,2,3 Stella. To by se dalo přirovnat k našim příměstským táborům. Děti převážně ze znevýhodněných poměrů sem přes den docházejí na denní program. V Itálii totiž nemají tradici klasických táborů jako u nás, zároveň jsou tu prázdniny ještě delší než u nás, a tak může být zabavit dítě pro některé rodiny problémem. Náš šestičlenný dobrovolnický tým tak nejdříve program týden připravoval, dva týdny jsme pak byli s dětmi v samotné Marině a posledních deset dní jsme se vrátili zase zpátky do Altamury, kde jsme program evaluovali a také pomáhali v rámci organizace Link na jejich komunitní zahradě a klubu pro náctileté.

3. Co vás k myšlence vyjet do zahraničí přivedlo?

Sen vyjet na několik měsíců v rámci Evropského sboru solidarity jsem měla už dlouho. Původně jsem chtěla jet hned po střední, ale vlivem životních okolností jsem to odložila až dodělám bakaláře. Protože jsem ale nenašla příležitost, která by mi sedla, říkala jsem si, že by možná bylo fajn vyjet na kratší pobyt, abych si dobrovolnictví v cizí zemi ozkoušela a zjistila, zda je to vůbec pro mě. Studovala jsem mimo jiné environmentální studia a v různých neziskových organizacích a dobrovolnických projektů jsem se angažovala už při studiu, a tak je mi tahle oblast blízká.

4. S čím jste se musela poprat? V čem byla vaše představa jiná než realita?

Rozhodně známý italský lifestyle. Jedna italská kamarádka, která ale žije na severu, mě před odjezdem varovala, že „na jihu jsou fakt jinde“. Místo smluvených šest hodin jsme pracovali kolikrát zlomek, pracovní prodlevy a zpoždění nabíraly hodiny, kafíčko má vždycky přednost, a hlavně pokud jste zvyklí pracovat ve středoevropském prostředí, italské pracovní tempo vám bude připadat, diplomaticky řečeno, opravdu hodně neefektivní. Jih Itálie je také hodně chudý region. Ačkoliv zrovna pro mě byl fakt, že jedu na chudý jih, určitě plusem, protože jsem chtěla poznat chudší region a jeho problémy, je třeba počítat, že na jihu je celková životní úroveň nižší, bývá tu velký nepořádek v ulicích atd.

5. Měla jste nějaké předchozí zkušenosti s dobrovolnictvím?

Ano měla. Už dříve jsem dobrovolničila doma v Česku, třeba pro Člověka v tísni, za korony pro Český červený kříž, dlouho jsem byla aktivní ve skautu a zapojovala se také do menších, lokálních aktivit. V zahraničí už jsem podobně strávila měsíc v Estonsku, pomáhala jsem také v dětském centru v Maďarsku. Rozhodně si ale nemyslím, že by předchozí zkušenosti byly nutné. Pokud vás nějaký projekt oslovil, běžte do něj, vysílající i pořádající organizace vám se vším pomohou a podpoří vás a určitě to bude vždycky obohacující zkušenost.

6. Co vám to dalo? Máte ještě další plány vyjet do zahraničí jako dobrovolník?

Pět kilo nahoře ze všech těch pizz, gelat a těstovin :-). Žít na jihu byl splněný sen, o kterém jsem toužebně přemýšlela snad pokaždé, když jsem tu předtím byla. Jih Itálie je specifický region, a přestože jsem chvílemi litovala, jsem moc ráda, že jsem tuhle zkušenost mohla mít. Nejzajímavější, co si z projektu odnáším, je asi italský pohled na výchovu a vzdělávání. Každý, kdo někdy v Itálii byl třeba i jen na

dovolené, si určitě všimnul, jak moc je to v mnoha ohledech opravdu „kids friendly“ destinace. Pro někoho, kdo se pohybuje v oblasti neformálního a mimoškolního vzdělávání pak bylo určitě obohacující pozorovat, jak tenhle k dítěti svobodný přístup uplatňují tam. Vždycky je také fajn se potkat s mladými lidmi z jiných zemí a zázemí. Jak jsem již psala, jih Itálie je poměrně chudým, zemědělským regionem. Mladí lidé, obzvláště pak ti vzdělaní, tam moc nechtějí zůstávat. Z mnoha rozhovorů a interakcí jsem si tak odnesla autentický vhled do toho, jak se v zemi, kterou máme tendenci vnímat jako dovolenkovou dolce vita destinaci, doopravdy lidem žije.

7. Co byste vzkázala zájemcům o dobrovolnictví v zahraničí?

Dobrovolnictví je můj oblíbený způsob pomalého cestování. Mám ho tolik ráda proto, že danou zemi poznáte hlouběji než jako turista, který tu stráví třeba jen pár dní. Dostanete se na místa, kam by vás často ani nenapadlo jet. Třeba v mém případě, Apulie je populární cestovatelskou destinací, ale jen stěží by vás napadlo strávit měsíc v Altamuře nebo chudé přímořské vesnici. Navíc poznáte zemi z úplně jiného pohledu. V rámci dobrovolnické činnosti se často setkáte s problémy, které místní komunity doopravdy sužují. Podíváte se tak do vyloučených lokalit, komunitních center, lokalit postižených klimatickou změnu a podobně. Příjemné samozřejmě i je, že je to pro studentstvo dostupný způsob, jak cestovat. V případě programu Evropského sboru solidarity máte pokryté úplně všechno: cestovné, ubytování, jídlo, a ještě dostáváte kapesné, takže zbyde i na výlet nebo večerní drink